V lokalitě nazývané Bílý kámen, vzdálené od centra města Sázavy zhruba jeden kilometr jižním směrem, se nacházejí pozůstatky jedné z nejstarších organizovaných těžebních činností u nás, staré téměř 7000 let. Místo, kde krystalický vápenec (mramor) vystupuje na povrch, přilákalo již neolitického člověka v letech 5000 a 4500 př. K (kultura s vypíchanou keramikou), který místní surovinu využíval k výrobě tehdy v celé Evropě módních náramků.
Archeologický výzkum
Lokalita byla prozkoumána dr. Karlem Žeberou na konci 30. let 20. století, který jako první odhalil význam mělkých prohlubní zasypaných hlínou a sutí, jež v té době pohlcovala rozšiřující se těžba sázavského vápencového lomu, jehož provoz byl ukončen až v 50. letech.
Z dosavadních poznatků víme, že kámen vytěžený z nevelkých lomových jam (průměr 5 – 10 m, hloubka 1 – 3 m) byl v místě jen základně upraven a následně transportován na jižní Kolínsko, kde byl zpracován do výsledného produktu – mramorového náramku. Dokládá to ta skutečnost, že se na Bílém kameni našly jen zbytky dobývacích předmětů, kamenných vrtaných kladiv a motyk. K jejich výrobě byl použit v blízkosti četný amfibolit, metamorfovaná hornina vyznačující se svou pevností a houževnatostí. Doklady dalšího zpracování ani pozůstatky neolitického osídlení zde nalezeny nebyly.
Kolínsko
V neolitických lokalitách na jižním Kolínsku, vzdálených od lomů na Bílém kameni zhruba 20 km (tehdejší denní cesta) a současných s doloženou těžbou, se již tyto pozůstatky nacházejí. Donesený kámen byl po hrubém otesání do potřebného okrouhlého tvaru provrtán dutým vrtákem vyrobeným z kosti, parohu či dřeva, čímž jako odpad uvnitř vrtáku vznikaly tzv. vývrtky, jejichž pozůstatky zde byly nalezeny. Vzniklý náramek byl po dobroušení a vyhlazení do konečné podoby velice žádaným artiklem. Nálezy náramků nejsou až na výjimky doloženy v místě jejich výroby, ale nacházíme je v celých středních a severozápadních Čechách a jak prokázaly petrografické rozbory i ve v 250 km vzdáleném německém Posálí, kde mohl být směňován za sůl těženou v okolí města Halle. V těchto lokalitách není doložena jejich výroba (absence vývrtků na nalezištích).
Jako materiál k jejich výrobě sloužily skořápky velkých mlžů, hlína, kosti, parohy, různé druhy kamene (na jihovýchodě Evropy již i měď) a v převážné většině jsou nalézány jako součást hrobové výbavy žen a dětí. Předpokládá se, že byly vyráběny i z organických látek, které se do současnosti nedochovaly – dřevo, kůra, kůže, šňůry.
Pravěká móda
Módní vlna nošení celistvých náramků v mladším neolitu zaplavila převážnou část Evropy, následně v eneolitu na 2 tisíce let téměř vymizela a vrátila se až v kovové podobě v době bronzové.
Stříbrná Skalice
V neolitu, tedy ve stejném pravěkém období, kdy byl těžen sázavský mramor, nejspíš docházelo k dobývání krystalického vápence, případně alespoň pokusům o něj, i na jiné, od Bílého kamene 5 km vzdálené lokalitě. Na vrchu Čapík u Stříbrné Skalice z polohy Na homolích, jsou archeologickými sběry v blízkosti vápencového výchozu doloženy nálezy kamenných broušených nástrojů, rámcově zařaditelné rovněž do období zemědělského pravěku.
Literatura:
Žebera, K., 1936-1938: Archeologický výzkum v Posázaví. Neolitické a středověké vápencové lomy na »Bílém kameni« u Sázavy, Památky archeologické XXXXI, 51-58
Zápotocká, M., 2001: Těžba bílých krystalických vápenců a dolomitů na Bílém kameni u Sázavy a výroba mramorových náramků, Sázavsko. Historie – tradice – současnost , 2001, s. 29-34
Bernat, J., 1999: Zpráva o povrchovém sběru na p.p.č. 692 a 722 ve Stříbrné Skalici, Nálezová zpráva ÚAPPSČ č.j. 288/99